O knize

Je sobota - den jako stvořený pro odjezd na dovolenou. Současně s Brodym a jeho rodinou vyjelo z garáží spoustu dalších aut, a tak v kabině u Nekonečných zavládne klasická kolonová "idyla". Všichni kromě řidiče se snaží vyplnit dlouhé minuty nějakou činností. Něco málo po jedenácté hodině dopoledne nuda kapituluje. Není to jen senzací z havarované motorky, ale hlavně neurčitým pocitem, u každého z rodiny Nekonečných se to projevuje jinak, že se blíží změna. Nežádoucí už jen proto, že má ambice cokoliv vychýlit z obvyklého kurzu.

Leniny obavy se zhmotní v přízrak z minulosti. Brody, její manžel, se po osmnácti letech setkává se svojí školní láskou Mahi. Oba jsou obtěžkáni úspěchy a selháními, které se na ně nabalily. Píše se rok 2040. Spolu s nimi, jak plynula léta, se utvářela i podoba světa. Brody se do něj začlenil, zatímco Mahi se propadla pod zem. Jejich životy se vyvíjely tak rozdílně, že by to víc ani nešlo. Na konci dne se ukáže, proč záleží na tom být jiný. "Žádné otázky a žádné odpovědi, jen hromádka popela - nezmizím ti docela," píše autor.

A jelikož se nic neděje samo od sebe, přidávají se do propletence sobotních událostí linie rozmanité směsice lidí. Bill sbírá odpadky, Jelito je nevybouřitelný raper, Cipri nelítostný a přitom komický šéf policie, Milan se přerodil v básníka, Břetislav jezdí se záchrankou, Karel a Egon se vystřídali na postu ministra vnitřních věcí, Zelnian pracuje jako analytik v Centru informací, malý Ota Procházka se možná nad prožitou příhodou za několik let pobaví a Katarína s Goranem skončili nešťastně.

"Před šedesáti lety dnes" je vědecko-fantastická kniha. Dává nám nahlédnout za oponu technicky dokonalého světa. Stačí jen přiložit levou ruku a všechno je tak, jak má být.

A není to jen příběh, který Vás zaujme. Autor si hraje se slovy, experimentuje a vyzývá ke sprintu za kutálejícím se míčkem. Je to šprýmař, o čemž vypovídá i krátká anotace na zadní straně knihy, kterou nás láká k jejímu přečtení.

Stalo se Vám někdy, že jste se při rozhovoru s nějakým člověkem zatoulali na fotbalový zápas, protože Vám ho připomněl zvuk projíždějícího automobilu? Při čtení této knihy se s jejími hrdiny zaběhnete bezpočtukrát, ocitnete se uprostřed proudu myšlenek a emocí.

Pro vystižení atmosféry vkládá autor do textu básně, jež Vás obklopí a vtáhnou jako pomalu se vinoucí, avšak neúprosný vodní tok.

Na obálce knihy je použita reprodukce obrazu vynikajícího akademického malíře Viléma Baleje (Poslední večeře Páně). Díky tomu je kniha pěkným předmětem, na nějž se budete se zalíbením dívat, protože Vás strhne svou magickou barevností.

Vladimír Anakost je autorův pseudonym.